Červenec 2013

Zpívej svou žalostnou píseň 1 kapitola 2 část

1. července 2013 v 14:53 | Eru-chan |  povídky- kapitolovky
Pomalu, ale jistě nastal večer. Yukki opět ležel na posteli a smiřoval se s tím, že Raven nechce zeslabit televizi. "No tak, nemůžeš aspoň malinko?" zeptal se otráveně. Raven se na něho podíval a zkřivil tvář do úšklebku. "Ale já bych pak nic neslyšel." Odpověděl. Chlapec se tedy zvedl a chodbou pokračoval do koupelny. Snažil se potichu a doufal, že otec už spí. Nakonec vešel do koupelny. Sundal ze sebe oblečení a byl na půli cesty do sprchy. Když se ozvalo: "Vždyť jsem ti říkal, abys mě očekával. Je mi celkem jedno, kde to bude." Ten výsměšný ton nešel přehlédnout. Yukki chtěl něco namítat, ale byl surově přitlačen na stěnu. Otec mu zkousl ucho a dále pokračoval na záda, kde se po chvíli začaly tvořit menší modřinky.
Šlo to bez nějaké prodlevy. Stáhnul si kalhoty a bez jakékoliv přípravy do něj vniknul. Yukkimu začaly nekontrolovaně padat slzy. Přirážel hned od začátku rychle a tvrdě. V jednu chvíli začal Yukki křičet, ale on mu narval prsty skoro, až do krku. Yukki se málem pozvracel. Ozvalo se zaklepání. "Yukki seš tam už dlouho, jsi v pořádku?" zeptal se Raven. "Řekni mu, že ti nic není a aby šel pryč, že za chvíli přijdeš." vytáhl mu prsty z pusy. Chlapec zopakoval to, co slyšel. "No tak dobře" řekl Raven a poté už byly slyšet jen jeho kroky. Netrvalo pak dlouho, než se jeho otec udělal. Při jeho orgasmu se zakousl Yukkimu do zad. Yukki spadl na zem, když on odcházel. Zase se cítil odporně, zhnusen sám sebou, chtělo se mu zvracet, nejradši by ze sebe sedřel kůži. Pomalými pajdavými kroky došel, až ke sprchovému koutu, který byl sice blízko, ale pro něj ne. Když na sebe konečně pustil vodu, pocítil částečnou úlevu, ale jeho předešlé pocity ještě neodpadly. Drhnul se tak mermomocně, až měl kůži červenou. Všechno si důkladně odrhl, bolelo to jako čert, no lepší než ta bolest uvnitř jeho. Když se vysprchoval, oblékl si černé triko s nápisem Život je jen lež a šel zpět do pokoje. Zastavil se, aby si protřel uplakané oči. Vstoupil do pokoje. Co nejrychleji prošel kolem spícího Ravena a zalehl do postele. Aspoň si teda myslel, že Raven spí. Když se natáhl po ovladači, Ravenova ruka ho zachytila. "A teď mi řekni Yukki, co jsi tam dělal?!" tahle otázka nikdy neměla být vyřčena. Yukki nevěděl, co říci. Nic ho nenapadalo, naprosto zoufale odpověděl: "No víš, je mi nějak špatně, ale to je tak asi všechno co ti k tomu řeknu" prakticky nelhal špatně mu bylo, ne z jídla nebo něčeho jiného, ale ze sebe. "Hm aha" uslyšel tichou odpověď a byl rád, že to Raven nijak moc nerozebíral. Raven jeho ruku pustil. Yukki si tedy mohl vzít ovladač a televizi vypnout. Otočil se na bok a se slzami v očích opět usínal neklidným spánkem.
Takže doufám, že se vám to bude líbit ^^