Závazné pouto(Zakázaná láska)

4. července 2012 v 21:42 | Scarlet |  povídky- kapitolovky
Vyvádí mě z míry jen pohled na něho a přitom to tak bolí. Vidět ho s jinou, ani netuší , jak mi to rve srdce. Kdybych mohl jdu za nimi a řeknu jí ať se k němu ani nepřibližuje, že je jenom můj. Z mé představy mě vyprovodí zvonek. Učitel vejde do třídy s tím tupím pohledem a čeká koho první nachytá při sebemenším otočením. Moc si ho nevšímám a směřuju svůj pohled k oknu. "Michio ty se asi moc nudíš že?" ozve se učitel. Nasadím nepřítomný pohled dalo by se říct že je stejně tupí jako učitele zasměju se sám pro sebe, jen na to pomyslím. Michio pojď k tabuli. S donucením se vybelhám z lavice a můj pohled směřuje na Tomoyu. Je to můj velký bratříček, který mě dokáže thypnotizovat tak, že narážím do lidí, sloupů a kdo ví ještě do čeho. Vlastně už měl být o třídu výš, ale narodil se v listopadu, tak musel o rok později. K tabuli dojdu už tak znuděný, že nemám slov. "Z čeho se skládá baterie?" " A jak já to mám asi vědět!" Vypustím to z huby, aniž bych chtěl. "A do prdele". Ozve se třídou moje narážka a všichni se začnou smát. Učitel mi navalí za 5 a ještě k tomu poznámku. S úsměvem ho pošlu rovnou do prdele a jdu si sednout. Mám takovej pocit, že bratříček na mě vyletí hned jak dojdeme domů. Už teď na něm jde vidět náznak vzteku. Zapadnu do lavice a učitel dál rozebírá učivo. Jakmile zazvoní kolem brášky se snesou slepice, a aby toho nebylo málo do třídy přiletí hlavní slepice, která přišla pozdě. Příjde ke mně a zeptá se "Tomoya má novej svetr?" vždy se mě chodila ptát aby ho mohla pochválit, že má dobrej vkus a takový kraviny. Jestě ráno sem byl v obchodě a vzpomenu si na jednu reklamu a přípravek co mám v batohu. "Ne není, je jen vypraný v pervolu" a ukážu jí velké balení pervolu na černé věci. Kámoš předemnou se neudrží a začne se tak řehtat, že já můsím taky. "Tss" odsekne a letí k němu. "Dobře ty" pochválí mě Ryan a pleskneme si. On moc dobře ví, jak mě ta slepice dokáže vytočit a já ji bezvadně setřít. Ještě jedna hodina a konečně se vydám domů.


Vyjdu před školu, kde čekám na Tomoyu. Vejde ze dveří a vedle něho zase jedna slepice. Vzdávám to a jdu domů. Vejdu do uličky, která vede k našemu domu. V tom mě někdo ze zadu praští do hlavy a já se skácím k zemi. Po pár hodinách se vzbudím a hlava mi přímo třeští. Zvednu se, ale hned padám. Pokusím se ještě jednou a přidržím se zdi. Postavím se a jdu není to už daleko. Ještě pár kroků jdu a sem u domu. Zazvoním a To-kun mi přijde otevřít. "Copak nemáš klíče?" řekne naštvaně. Až teď si uvědomím, že nemám batoh. Vejdu dovnitř a To hned spustí.
"Kde jsi byl tak dlouho"?
"Nikde a vůbec co tě to zajímá?!" Trhá mi to srdce, když mu takhle musím odpovídat, ale může si za to sám.
" A co ta škola, býval si nejlepší ve třídě a teď na to úplně sereš!"
"Víš co, nemám náladu na to, abych se tady s tebou hádal a teď když mě omluvíš jsem strašně unavený jdu spát"!
"No dobře, probereme to zítra, za chvilku ti donesu večeři".
Hmmm jen tiše zamručím a jdu si lehnout. Svalím se na postel jako pytel brambor a do 5 minut usnu.

*Tomoya*

Už sním není k vydržení. Od doby co naši zemřeli, je úplně jak vyměněný. Včera jsem u něho našel trávu a nějakej chlast co si myslí. Je mu teprve šestnáct, i když nemůžu říct, že jsem to v šestnácti taky nedělal. Býval tak roztomilý. Dokonce byl tak sladký, že jsem ho chtěl políbit na tvář, ale utekl. Když se na to tak zpátečně podívám, býval hodně upnutý na mě a vždy byl nesmělý a hodný, ale teď od doby co si obarvil vlasy na fialovou je ještě víc na jak to říct no prostě divnej, ale hlavně sexi. Bože na co to myslím je to můj brácha a sem na holky ne! No nic měl bych mu to zanést. Na talíř dám rýži a čínu. Zaklepu na jeho dveře. Nic se neozývá. Zkusím to ještě jednou a netrpělivě přešlapuju. Tak dost řeknu a vrazím do dveří. Nevěřím svým očím, když vidím polštář zahalen do rudé barvy. Michi, Michi, Michio no tak vztávej a takovou mu vrazím, že má obtisk na tváři. Co chceš, zavrčí na mě. Vyzvednu ho do sedu a pevně obejmu. Jsem tak rád že ti nic není. Otoč se, řeknu a podívám se mu na hlavu. Má ji rozbitou skoro mu vylézá lebka. Ruce má poškrábané a když se dotknu jeho nohy zařve tak, že by vzbudil i mrtvého, asi tu nohu má zlomenou.

*Michi*

On mě objal, kdybych mohl skákám stěstím do vzduchu, ale bolí mě hlava a noha. "Pojedeme do nemocnice" řekne přísně. Achjo, jak já ho miluju a ještě víc miluju, když se o mně stará, horší je, že on mě nemiluje a asi mě ani nemá rád. Dělá to, protože musí. Obleče mně, dá mi obklad na hlavu a vezme mě do náruče. Trochu se začervenám, ale nijak se nebráním. Přitulím se k němu. Dojde me do auta, kde mě posadí a zasedne za volant. Když nám umřeli rodiče, udělal si řidičák. Dali mu ho už teď sice jen na podmínku, že jestli se něco stane bude ho muset vrátit a počkat si. Já mám naštěstí řidičák na morku, takže můžu jezdit do města dřív sám a pak motorku odvezu domů a čekám na Tomoyu. Mylím, že je to po čtvrté co mě někam veze. Všude je to tu cítit holčičím parfémem a já bych ty děvky, co tu byly předemnou nejradši rozsekal. "Co se ti vlastně stalo?" Prohodí na mě To-kun. No….

Michio ;)

Tomoya :P
Pokračování příště
Omlouvám se, že až teď, ale byla sem na bazenéně :)
No tak doufám že se líbí a že si přečtete další část. Nevím kdy bude, ale asi už zítra, když se do toho pořádně zažeru tak přidám i dva :D

Sayonara
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

jsi tu ? :D

KLIK!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama