Zaávazné pouto(Zakázaná láska) 2

11. července 2012 v 22:20 | Scarlet |  povídky- kapitolovky
Jak se ti to vlastně stalo? No…..

Tomoya

Šel jsem vedlejší ulicí k našemu domu a najednou mě něco praštilo do hlavy a jak sem šel domů, tak sem hodil lištu. A od toho mám tu nohu. "Tak to jo no, kdybys nebyl blbec a nelezl vedlejšíma uličkama tak se to nestane!". "Tím bych si nebyl tak jistej!!". Už mi začíná lízt na nervy těma uštěpačnýma poznámka, taky by si to mohl nechat pro sebe a neříkat to nahlas, jako ve škole. "Tak vystupujeme". Okej. Když jsme došli na recepci, sestřička nás poslala k doktorovi Erimu má to jako vedlejšák, ještě je spisovatel a je gay. To vím na 100% sám to přece řekl a je sním nějakej ten zpěvák Shuici bo tak nějak. No moc se mi tam bratříčka samotnýho nechávat nechce, ale co už. Počkám v čekárně. Za půl hodiny se Michi vráti se zašitou hlavou a teď ještě na sádrovnu. To mají za necelé hodinky a konečně jedem domů. Nesnáším nemocnice už od mala. Michi by neměl týden do školy a nesmí zatěžovat nohu. Tak to bude trošku problém. Jedině, že bych ho k té posteli přilepil patexem tím novým lepidlem na poličky. Jinak už fakt nevím no.

Michio

Mám doma ležet, no to tak, jedině že by mě brácha přilepil. Dneska mám jít ven. Prý je nějaká párty u Ryana. Takže smůla no. Při nejhorším zdrhnu. Tak jako vždycky, když mě nechce pustit. Doufám, že nebude chtít řešit tu školu sem utahanej jak štěně. Musím si jít aspoň na dvě hoďky zdřímnout ať pak neusínám tam. Když konečně zastavíme podá mi Tomoya berle a já vyšmatlu do schodů. "Takže týden doma a já zůstanu s tebou, ve škole sem nás už omluvil". "Dneska doma zůstat nemůžu, musím jít na brigádu, takže kdyby se něco stalo hned volej". "Jasně neboj." Uf brácha vypadne a já vyrazím. To je zatra dobrej den.

Tomoya

Doufám že se doma nic nestane, nejradši bych si vzal volno, ale dneska to fakt nejde. Už začínám být asi šílený, protože když se mu něco stane vyvádím jak jeho přítelkyni (No kdyby tak nějakou měl XD). Sem opravdu zvědavej, jak to sním dopadne když ho tu nechám. Díky bohu za vynález jménem telefon. "Tak se měj bráško vyrážím a žádný hovadiny jasný"? "Jasně, měj se".

Michio

Tak spal sem dvě a půl hodiny, ještě do koupelny a můžu vyrazit taky. Ještě mám zbytky nějaké trávy a pár prášků. O tom že fetuju Tomoya neví a ani se to nedozví. Budu doma dřív než se vrátí on. Zavolal jsem Ryaenovi aby pro mě přijel, ale fakt netuším jak se dostanu zpátky. No nějak to půjde. Crrr. Zvonek je pod palbou, ty byste nevěřili, jak mi to trhá uši. No nic dobelhám se dolů a otevřu. Ryan na mě hledí, jak kdyby viděl ducha. "Cos dělal vole?" "Ale to nic jen mě přepadli". Ryan mi otevře dveře do auta a už si to štrádujeme k němu domů, kde je párty v plným rozkvětu. Hodiny ubíhají docela rychle, ani nevím kolik je. Sem úplně na šrot a sjetej jak křeček. (Nevím proč křeček, nějak sem myslela na zvířátka :DDD).

Tomoya

Mám takovej divnej pocit. Z práce sem šel o hodinku dřív. U baráku vytáhnu klíče a jakmile vstoupím rozhlížím se jestli tady někde někdo neleží. Nic, asi spí. Vejdu a pokoj prázdnej. Zděšeně prohledávám byt a pak mi to dojde. Ještě před dvěma dny mluvil cosi o Ryanovi a párty. Určitě je tam. Já kretén, měl sem vědět, že se to stane jakmile vypadnu z baráku. Zabiju ho.

Michio

Koukám na hodiny ale vidím prd. Mám hvězdičky před očima a z těch prášků co mi dal Nao se mi motá hlava. Myslím, že mě Ryan domů nezaveze, je na tom stejně jako já. No nic tak tu přespím a můžu jen doufat, že ten doma na mě nebude nasranej. Ale pozdě. Otevřou se dveře a dovnitř vrazí Tomoya. Hned se kolem něho seběhnou všechny slepice ze třídy a i ty ostatní, který vidím po prvé.

Tomoya

Nemůžu ho najit, ty krávy mi brání ve výhledu. Hned je od sebe začnu odhánět ale nepomůže to. Šmejdím kolem sebe oči ještě dobrejch pět minut. Nikde ho nevidím. Už se chystám jít za Ryanem a nadat mu že ho sem vzal a taky se ho zeptat kde teď je ON! Mezi tím se posunu doprostřed místnosti a hledám Ryana. Zahlídnu ho u chlastu a vydám se za ním. Zdrbu ho jak malýho harnata, no vlastně proč jak když je. Poznám že je sjetej. A modlím se aby nebyl aji Michio. Jinak bych ho asi přetrhl. On už nemá ani ponětí co je za den. Tak se jdu zeptat někoho jinýho. A Jered mi ukazuje ke dveřím. Zahlídnu ho tam, jak se motá a snaží najít kliku, takže je na tom stejně jako Ryan. Dojdu za ním. "A-ahoj brácho". "No nazdar"! chytnu ho za ruku a táhnu k autu. Za chvilku jsme doma.

Michio

A sakra asi se nedožiju rána. Vypadá totiž jak pitbul, který se zrovna chystá po někom vyjet.

Tomoya

Dojedeme k domu, vtáhnu ho dovnitř a takovou mu šlahnu, že se sotva udrží na nohách. "To je trest!". Ožene se po mě, ale netrefí se. Tak to zkusí ještě jednou a teď se mu to povedlo. Sletím na gauč s takovou silou mě praštil. Klekne si nade mě a přitáhne si mě blíž. Dá mi pusu. Chvíli mě líbá a pak se odtáhne. "To je trest"! Odpoví. A jde rovnou po schodech ke svému pokoji. Nenacházím slov, chtěl bych mu něco říct, ale mozek nereaguje a tělo neposlouchá. Začnu se jen tak nevině červenat, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo.

Takže další část bude opět ve středu :) teda doufám že si to aspoň někdo přečte ať si to tady nepíšu sama pro sebe ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

jsi tu ? :D

KLIK!!!!

Komentáře

1 Yotaru Yotaru | E-mail | Web | 19. prosince 2012 v 22:12 | Reagovat

Je to moc hezký. Obvykle original nečtu, ale zaujalo mě to :)))

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 18:20 | Reagovat

Je to úžasná povídka x3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama