Červenec 2012

Dotáááz :D

30. července 2012 v 23:37 | Scarlet
Tak jo, sice už to tu jednou bylo, ale zajímalo by mě, jakou na Dess používáte velikost?? :D buď ho mám moc malej nebo moc velkej a já už nevím co s tím :D moc prosím kdo mi pomůže ? :)

Trhlej Naruto :DDD

29. července 2012 v 13:30 | Scarlet |  Jiná
No tak to je zaručená smrt :DDDD

Inu X Boku SS

28. července 2012 v 20:22 | Scarlet |  Ostatní

Jr to kawaii, na to že se na anime nedívám na celý, ale většinou skáču na ty nejzajmavější chvíle, tak tohle jsem zkoukla celé a nelituju toho. Konec mě tak dojal, že si ho puštím pořád do kola :) Doporučuji :)

Diplom od Saskie :)

28. července 2012 v 19:54 | Scarlet |  Diplomky Od
Aragato :) je nádhernej :)

Diplom pro Saskii

28. července 2012 v 19:51 | Scarlet |  Diplomky Pro


Nevěděla jsem jestli yaoi nebo normální :)
Ta jsem udělala oba :) doufám, že se ti líbí :)

Diplomek od Kichi

27. července 2012 v 13:06 | Scarlet |  Diplomky Od
Je kawaii :) arigato

Diplom pro Kichi

27. července 2012 v 12:43 | Scarlet |  Diplomky Pro
Doufám, že se ti líbí :)

Ranmaru

27. července 2012 v 2:04 | Scarlet |  Yaoi obrázky
Booože, ten jeho sexi pohled *_* vždycky u něho přímo rostávám :) Miluju tě Ranmaru

Rpc :)

25. července 2012 v 15:15 | Scarlet |  Vlastní tvorba
Nurarihyon no mago jinka Riku :) Doufám, že se líbí :D

Prázdniny :)

23. července 2012 v 13:41 | Scarlet
Máme prázdniny :D jedu k babičce a nevím jestli se dostanu na pc :D takže sem přenastavila články.
23-27 tu nebudu :D a pak zrovna hlásím že druhej týden v srpnu tu nebudu znovu.

Pelíšky atd..... :DD

21. července 2012 v 16:00 | Scarlet |  Jiná
Já se z toho asi poseru :D ten konec to zabíjí :D

Slunce seno :D

21. července 2012 v 15:54 | Scarlet |  Jiná

Málej zájeb no :D

21. července 2012 v 15:52 | Scarlet |  Jiná

:D :D :D

21. července 2012 v 15:45 | Scarlet
No nemůžu z toho a hlavně ze Szayela :D

Awww :D

20. července 2012 v 15:20 | Scarlet |  Yaoi
Úžasný *_*

Vlčí ostrov

17. července 2012 v 21:09 | Scarlet |  povídky- kapitolovky
Staré pověsti vypráví o králi vlků a jeho potomcích, jen ti dokázaly najít ztracený vlčí ostrov. Jejich pouto k ostrovu bylo silnější než u ostatních vlků. Ale hned po porodu prvního královského syna, který byl unesen neznámo kým, se na ostrov zapomnělo. Nikdo netuší kde je a všichni čekají na okamžik navrácení krále na trůn. Co se tak doslýchá po téhle události už královna dítě mít nechtěla. Už je tomu na přelomu patnáctého a šestnáctého roku. Nikdo neví, kde se princ z ostrova vlků nachází a jestli není mrtev. Jediný následník trůnu ostrova vlků. Do nenynějších dob ostrov zůstává skryt a bez života až na pár dračích stvoření, kteří si ostrov přivlastnili. Strhne se o ostrov strašná bitva tak, jak se vypráví a vyprávět bude, nebo ne. Najdou vlci krále kterého po šestnáct let hledají, nebo celý druh upadne v zapomnění a pár jedinců bude na pospas osudu. Tohle byl teprve ale začátek. Pověst z dob před narozením vlčího dítěte pravila, že ostrov postihne těžká budoucnost a vznešený vlčí princ povstane z hlubin zapomnění, aby ho mohl zachránit.

Nao

Ten den se mi zdál pěkně podivný sen. Byl sem na nějakém ostrově a všude na mě volali hlasy, to mám z toho, že dlouho do noci hraju hry. Rád bych si jednou zkusil horolezectví nebo bungee jumping. Vždy mě přetahovali adrenalinove sporty. Ale na to teď není čas. První den v nové škole. Jsem tak nervózní. Ve škole bych měl dostat učebnice. Naši už odjeli do práce a já bych měl už taky jít. Achjo bože na nebesích posvěceno jméno tvé (nebo jak to je, ale říkám to mamce takhle: D). No měl bych vyrazit ani nevím, jak se mi podařilo oblíct. Po ulici do leva a pak rovně, tam stojí škola. Máma vybrala byt blízko a navíc bydlíme ve vesničce s lesíkem. Lesy jsem vždy miloval. Ve škole mě již očekávali. Pan ředitel byl milý a zástupkyně také. Tak teď již jen do třídy. Vešel jsem a všichni se na mě podívali, jak na zjevení boží. Začínal jsem mít strach, že je semnou něco v nepořádku, tož jako chápete mě ne?! No vtom se věci chopí ředitel a jediné co řekne, že jsem přestupující student. Taky mě mohlo napadnout, že mě nepředstaví. V duchu lítá tolik nadávek, které by nikdy neřekl před ním na hlas. K čertu, do čeho sem se to zas namočil. No počkat co já to oni mě do toho namočili. Ředitel vyletěl tak, jak rychle přišel a učitel mě pobídl, abych se představil. "Eto… No tak jmenuji se Naoki Shibuya. Moje záliby jsou adrenalinové sporty, videohry a příroda." Bez dalších poznámek jsem se odhodlal jít sednout do prázdné lavice. Učitel jen cosi zamumlal pod knírem a víc se mu nevěnoval. Hodina se táhle pekelně dlouho (nevím co to je jednou nebe pak peklo :D fantasmagoria no XD). Maminko díky konečně zvoní.

To už ke mně přiběhla dívka a představila se. " Ahoj, já jsem Tomiko, těší mě". "Ahoj, taky mě těší". Ještě chvíli mi cosi povídala a pak mi nabídla, že mi ukáže třídu a já přikývl. "Takžě támhle sedí barbíny, tam magoři a tamhle šprti a poslední skupina tvořena z sedmi kluku a ti se jmenují smečka. Vždy drží při sobě a neopouští se ani v nejhorších chvílích." "Taky se říká, že jsou šak no víš M-I-L-E-N-C-I". "Aha tak to potom jo no". Za chvíli zvoní a budeme mít výtvarku. Ach konečně předmět podle mého gusta. Měli jsem kreslit zvířata a já nakreslil dva vlky, vždy sem je měl nejraději a pořád budu mít. Donesl jsem výkres učitelce a ta hned jak sem šikovný a ukazovala ho celé třídě. Bože jak já tohle nenávidím. Další byla přestávka a já zaslechl, jak se o mě baví ti ze smečky. "Podezřele smrdí" prohodí jeden. "Ale mě se nezdá, že by smrděl jako draci nebo nějaký nepřítel" řekl druhý. Po vyučování ho vezmem do lesa, co říkáte? "Jo to bysme mohli, říkal že ho má rád." Ale jediný co sem slyšel bylo že divně smrdím. Ať si hledí svého, já se do nich taky nepletu. Božínku. O další přestávce ho vytáhl na záchod jeden ze smečky představil se jako Yori Steal. Chtěli si ověřit jestli má něco společného a magii zvířat. Každý kdo tohle uměl měl od narození kříž na jednom z boku u každého to bylo jinak. Vtáhl ho na záchod a vyhrnuj mu tričko, pod kterým se tyčilo znaménko ve tvaru kříže. Byl si až teď jist. Nao se sice divil, ale nechal ho, tohle se mu stávalo často, že si prohlíželi jeho znaménko. Po škole pojď s námi do lesa. A já přikývl, sice sem tušil, že je něco špatně a i tak mě to neodradilo. Do konce školy zbývá ještě hodina. A pak jdu do lesa. Jak já se těším o tom nemáte ani páru. Konečně příroda. Ale co doma musím jim aspoň poslat zprávu ať se o mě nebojí. Mamka by hned volala policii a kdo ví co ještě. Hodina uběhla a já jí naprosto nevnímal, až když do mě žduchl Yori, že už jdeme. Rychle sem poslal zprávu a vyrazil. Asi po půl hodině jsme dorazili před nějakou jeskyni, kde se všichni sestoupli o kolo mě a začali podivné otázky. "Kdo jsi?" "Proč jsi sem přišel?" "Jdeš po nás?" "Co od nás chceš?". "Nemám nejmenší páru, o čem to tu mluvíte!" "Nehraj blbího moc dobře to víš, když máš to znamínko!" "Ale já fakt nevím, co po mě chcete"! Oni se na mě podívali, jak na hlupáka a já věděl, že už sem namydlenej, protože si myslí, že po nich jdu. Kdyby mi něco chtěli udělat, tak bych proti nim neměl šanci. V tom se zaposlouchám a uslyším, jak se dva z nich baví o tom, že nemám ani šajna co sem zač. A když mu druhý odpoví na to, že to beztak vím jen jim to nechci říct, tak mi začala vřít krev v žilách. A pak se dohodli, že mi ukážou, kdo sou oni na oplátku ukážu já jim, kdo jsem. Zní to jako dobrý obchod až na to že nemám páru, kdo jsem. Když jsem je chvíli sledoval, vypadali úplně normálně, ale po chvíli tam stálo sedm vlků a to si nevšimly, že nás pozoruje ještě někdo jiný i s puškou. Když si uvědomil, že má před sebou sedm vlků, začal střílet a jednoho z nich poranil. Všichni se přeměnili zpátky až na jednoho, který tam ležel. Byl to Yoru, ležel tam pořád ve své vlčí formě a nemohl se hýbat, protože byl postřelený, z toho pohledu který na mě udělal jsem roztál a chtěl mu jít pomoct. Ale moje nohy ne a ne se hnout. Ostatní pro něho zkoušely jít, ale ten neznámí po nich vždycky vystřelil. Padl jsem k zemi, když výstřel zasáhl i mě. Všichni koukali, co asi udělám. A já se nezmohl na nic, možná ani na nic ne. Jen jsem se skácel k zemi s kulkou v těle. Ale pan neznámí si z toho nic nedělal. Jen dál přešlapoval a čekal, co ostatní vlci udělají. Nikdo neměl odvahu se znovu proměnit a jít tam pro Yorua. V tom se ve mně něco zlomilu a já nahodil úšklebek. Takový, který nasazuje například zabiják, ale já jím vlastně nebyl, takže mi to tak ani nepřipadlo spíše ostatním. Začal jsem se mát na celé kolo a všichni na mě hleděli, jak na blázna.

A když jsem ucítil tu palčivou bolest, která mi přeběhla rukou ve chvíli, kdy jsem se chtěl postavit. Ostatní si všimli, jak se mi roka lomí v půl. Zařval jsem, až se ostatní lekli. Nevěděli co se mnou, tak stáli opodál a neznámí na mě civěl stejně jako ostatní. Všichni na Yorua zapomněli a sledovali pouze mě. Další se začala lámat noha a hned na to druhá, ta bolest byla nesnesitelná. V další ruce už to začalo taktéž. A já se z té bolesti mohl zbláznit. Jenže co čert nechtěl, začalo to se mnou škubat i v páteři. Svalil jsem se k zemi a sám nevěděl co to je. "Asi se mění, ale nevím na co, já tokové bolesti neměl, prostě jsem se svalil na zem a byl ze mě vlk". Ani jeden z nich neměli takové bolesti při nějaké té přeměně. Yoru se zmohl jen na kňučení a ostatní ho ignorovali. Bolest byla čím dál tím větší a Yoru se zkoušel vyšplhat na nohy i s tím poraněním. Když si ho lovec všiml, střelil ho ještě jednou. A to už já měl dost. Moje oči dostaly rudou barvu a měl jsem oči jako pes, ne domácí, ale ten nezkrotný co žije v horách. Bolest už pomíjela a kolem mě se začal objevovat dým. To už ale lovec nebral ohledy ani na mě. Jen chtěl vzít Yorua něž se proměním a rychle zdrhat. Kouř kolem mě zesiloval. Yoru se bránil a tak ho střelil ještě jednou, ale než kulka doletěla tam, kde měla Yoru už tam nebyl. Dým tam kde jsem ležel ještě zůstal, ale já byl na nohách a mohutným skokem jsem drapl Yorua a Skočil na nejbližší skálu. Nikdo si neuvědomoval co se děje. Dokonce ani já. Jediné co sem věděl, že jsem měl silnou touhu zachránit Yorua. Kouř už vyprchal a ostatním došlo, že jsem se proměnil, sice nevěděli na co, ale teď už se konečně mohly dozvědět, co jsem zač. "Yoru jsi v pořádku?" promluvil jsem na něho. Yoru ale kývl, že ne. Lovec se chvíli rozhlížel a pak se vyděsil a utekl. To mu jen tak neprojde. Ostatní hleděli s otevřenou pusou, protože už před nimi nestál Nao ale obrovský bílý vlk s černou náprsenkou a rudýma očima. Nikdy takového vlka neviděli. Položil Yorua na zem a jedním skokem měl lovce pod sebou. Lovec vyděšen chňapl po pušce, která byla nedaleko vedle něj. Vlk na pušku jen dýchl a ta se rozpustila. Nao lovce kousl do ramene a vyrval kus masa. Pak ho pustil. Lovec na nic nečekal a s krvavou stopou vyrazil z lesa. Nao se vrátil za nimi a Yoruem. Přišel jsem blíž a ostatní se jen dívaly co chci. Něco mě k tomu vedlo. Sám bych nevěděl co dělat až na jeden neznámý instinkt. Yoru byl pořád vlkem nemohl se proměnit s kulkou v tělo o to to bylo snadší. Packou sem nahmatal ránu. Yoru jen nepříčetně fňukal. Kousl jsem ho do místa kde kulka byla ale nezakňučel, moje tesáky cítit nebyli. Vytáhl jsem kulku a rozžvýkal na malou kuličku podobnou jak u piercingu. Poté jsem na ránu dýchnul a ona se uzavřela. Ostatní přilepení na místě jen s úžasem hleděli. To samé jsem udělal i stou druhou. Yoru se postavil na všechny čtyři a přeměnil se zpátky. Yoru byl mnohem silnější než já, ale ve vlčí podobě by proti mně neměl šanci. Všichni byli ve své až na mě. Proměnil jsem se zpátky nějak to šlo ani nevím jak. Skácel jsem se k zemi a po chvíli na to jen polo při sobě. Poslední co jsem vnímal
byly něčí ruce co mě zvedali a nesli někam……


Yoru

Zachránil mě, mohl jsem i zemřít. Vzal jsem ho do náruče a chtěl odnést domů, ale pak jsem si všiml, že mu přes tričko protéká krev. Zrychlil jsem a za chvíli jsem byl sním u mě doma ostatní šli taky domů. Asi si povídali něco o Naovi. Byl krásný vlk a měl schopnosti, které žádný z nás nemá. Položil jsem ho na postel. Žiju sám, takže tu může zůstat, dokud se neprobere. Sundám mu tričko a zajedu pohledem na rány na stejném místě, jako byly moje. Takže už vím co je vtom uzdravování. Obvážu mu rány a jdu se umýt smrdím jako pes, no i když to není nic novýho. Vrátím se za ním a v tom mu zvoní mobil. Přišla mu smska. Kdy přijdeš domů? Máma. Na to sem jí odepsal já. Dneska přespím u kamaráda. Tak jen doufám, že se nebude zlobit. Kouknu na něj. Je teď takový bezbranný. Černé vlasy mu padají přes oko a má bolestný a přitom radostný výraz. Nevím, co si zrovna myslí. Ale už je dost pozdě, taky půjdu spát. Jen jednou a na posled se rozhlédnu, přejdu k Naovi a dám mu pusu. Nevím co to do mě vjelo a navíc je to kluk. Ale proč nechápu, to bude asi, že mi zachránil život. "Dobrou Nao." A než vycházel, uslyšel "Dobrou Yoru." Tak a teď mám o čem přemýšlet, byl vzhůru, nebyl, já fakt nevím. Ááá do řiti.
Tak co byl při vědomí, nebo ne? to se dozvíte v dalším díle :D

Povídka :D

17. července 2012 v 15:56 | Scarlet
Takže moje fantasmagorická mysl dostala před spaním nápad a naplánovala asi půl povídky o vlčích ostrovech :D takže sem sama zvědavá jak to dopadne a mám začátek rozpracovanej. Těšte se ;) tohle bude fantasmagoria za všechny prach :D jak moje milovaná vlčí součástka ráda říká :D :D

5 Sentimeters Per Second

17. července 2012 v 14:23 | Scarlet |  Ostatní

1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola

uta no prince-sama maji love 1000%

15. července 2012 v 23:59 | Scarlet |  Ostatní

V srpnu započne druhá serie :D

Prázdninová párty :)

15. července 2012 v 14:58 | Scarlet