Ahoj!

3. listopadu 2013 v 16:41 | yumiNeko
Konichiwa mina-san :)
Tak to přišlo i ke mě :D stěhuju se na ---------------> My story neko world
Takže mě prosím dále navštěvujte tam :))
SAYONARA:)
 

POZASTAVENÍ!!!!

12. září 2013 v 19:58 | eru |  Ostatní
Takže mina gomene, ale opět musím pozastavit, je mi to opravdu líto, ale teď na blog nemám čas, jak už jste si mohly všimnout měsíc a něco nic nepřibylo -_- takže zatím POZASTAVENO!! :)

Zpívej svou žalostnou píseň 1 kapitola 2 část

1. července 2013 v 14:53 | Eru-chan |  povídky- kapitolovky
Pomalu, ale jistě nastal večer. Yukki opět ležel na posteli a smiřoval se s tím, že Raven nechce zeslabit televizi. "No tak, nemůžeš aspoň malinko?" zeptal se otráveně. Raven se na něho podíval a zkřivil tvář do úšklebku. "Ale já bych pak nic neslyšel." Odpověděl. Chlapec se tedy zvedl a chodbou pokračoval do koupelny. Snažil se potichu a doufal, že otec už spí. Nakonec vešel do koupelny. Sundal ze sebe oblečení a byl na půli cesty do sprchy. Když se ozvalo: "Vždyť jsem ti říkal, abys mě očekával. Je mi celkem jedno, kde to bude." Ten výsměšný ton nešel přehlédnout. Yukki chtěl něco namítat, ale byl surově přitlačen na stěnu. Otec mu zkousl ucho a dále pokračoval na záda, kde se po chvíli začaly tvořit menší modřinky.
Šlo to bez nějaké prodlevy. Stáhnul si kalhoty a bez jakékoliv přípravy do něj vniknul. Yukkimu začaly nekontrolovaně padat slzy. Přirážel hned od začátku rychle a tvrdě. V jednu chvíli začal Yukki křičet, ale on mu narval prsty skoro, až do krku. Yukki se málem pozvracel. Ozvalo se zaklepání. "Yukki seš tam už dlouho, jsi v pořádku?" zeptal se Raven. "Řekni mu, že ti nic není a aby šel pryč, že za chvíli přijdeš." vytáhl mu prsty z pusy. Chlapec zopakoval to, co slyšel. "No tak dobře" řekl Raven a poté už byly slyšet jen jeho kroky. Netrvalo pak dlouho, než se jeho otec udělal. Při jeho orgasmu se zakousl Yukkimu do zad. Yukki spadl na zem, když on odcházel. Zase se cítil odporně, zhnusen sám sebou, chtělo se mu zvracet, nejradši by ze sebe sedřel kůži. Pomalými pajdavými kroky došel, až ke sprchovému koutu, který byl sice blízko, ale pro něj ne. Když na sebe konečně pustil vodu, pocítil částečnou úlevu, ale jeho předešlé pocity ještě neodpadly. Drhnul se tak mermomocně, až měl kůži červenou. Všechno si důkladně odrhl, bolelo to jako čert, no lepší než ta bolest uvnitř jeho. Když se vysprchoval, oblékl si černé triko s nápisem Život je jen lež a šel zpět do pokoje. Zastavil se, aby si protřel uplakané oči. Vstoupil do pokoje. Co nejrychleji prošel kolem spícího Ravena a zalehl do postele. Aspoň si teda myslel, že Raven spí. Když se natáhl po ovladači, Ravenova ruka ho zachytila. "A teď mi řekni Yukki, co jsi tam dělal?!" tahle otázka nikdy neměla být vyřčena. Yukki nevěděl, co říci. Nic ho nenapadalo, naprosto zoufale odpověděl: "No víš, je mi nějak špatně, ale to je tak asi všechno co ti k tomu řeknu" prakticky nelhal špatně mu bylo, ne z jídla nebo něčeho jiného, ale ze sebe. "Hm aha" uslyšel tichou odpověď a byl rád, že to Raven nijak moc nerozebíral. Raven jeho ruku pustil. Yukki si tedy mohl vzít ovladač a televizi vypnout. Otočil se na bok a se slzami v očích opět usínal neklidným spánkem.
Takže doufám, že se vám to bude líbit ^^

 


Zpívej svou žalostnou píseň - 1. část 1 kapitoly

9. června 2013 v 15:37 | Eru |  povídky- kapitolovky

Nom, takže začala jsem psát povídku, snad se bude líbit :)

Chlapec, který se líně povaluje v postely, na uších sluchátka, v ruce knížku a brouká si nesmyslné zvuky. (každý z nás to zná, když zpíváte něco, co neumíte a dohazujete si tam vlastní slova xD). Nic jiného nevnímá. Neuvědomuje si, že na něj kolikrát jeho nevlastní otec volal. Neslyší schody, které se třepou pod dupáním. Až lomcování dveří ho vytrhne z toho omamného tranzu, který si až do teď užíval. Jeden pohled do otcovy tváře a věděl, že je zle. Tohle si pravděpodobně večer odpyká. Matka má dnes noční, a stejně by tomu nezabránila. Tohle chlapec prožívá skoro každý večer, jeho otčím příde k němu do pokoje a ostatní si dokážete domyslet. "Copak neslyšíš, že tě volám ty spratku? Kolikrát ti mám opakovat ať příjdeš dolů!" Chlapec vyskočí s postele rychlostí blesku a žene se ke dveřím. Jeho otec přivře dveře. Chytne ho za ruku a přitáhne k sobě. Chlapcovo křehké tělíčko nápor takové síly nevydrží a zřítí se nazem. Jeho otec si poklekne a mlsně se oblízne. "Dneska mě očekávej" pošeptal mu do ucha a ne dvakrát jemně ho zkousl. Chlapci se hnaly slzy do očí. Poté se chlapec zvedl a prošel dveřmi. Opět se po domě rozléhalo škřípění schodů. Chlapec vcházel do kuchyně a přitom do něčeho vrazil. Jeden pohled nahoru a šli na něj mrákoty. "Páni Yuki, jsi nějaký menší od posledně, nebo se mi to zdá?" Zeptal se větší chlapec do kterého menší vrazil. "Ne Ravene, opravdu se ti to jen zdá!" vykřikl a pokračoval v cestě. Tenhle větší chlapec se jmenoval Raven a byl to jeho bratr. Moc ho nemusel, ale mělo jednu výhodu, že byl tady. ¨Mají společný pokoj, proto si otec nic nezkusí. Jak se zdá, Yuki se přepočítal.

Tak to vidím já, aneb nejlepší pár

Ahoj, opět se hlásím xD
Dneska jsem udělala na Fb stránce takový menší průzkum, do kterého se zapojilo 40 lidí včetně mě. :)
Průzkum spočíval na základu vaše nejoblínenějšího yaoi páru. Měli jsme 8 základních párů pro které se hlasovalo.
Tak a abych se dostala k výsledkům. :)
Na prvním místě se nám umístil pár SHIZUO x IZAYA- upřímně tenhle pár patří mezi mé nejoblíbenější, jinak získal 12 hlasů x)

Druhé místo obsadil pár SEBASTIAN x CIEL - tenhle pár není špatný a mám ho ráda, takže mu blahopřeju ke krásnému druhému místu :3 s počtem 9 hlasů.

Na třetím místě se umístil pár SASUKE x NARUTO - ach na tomhle sem začínala, takže též blahopřeju k 8 hlasům :)
Dále od 4 místa až po 7
4. L x KYRA - 5 hlasů
5.AKISE x YUKITERU - 3 hlasy
6.ALAN HUMPHRIES x ERIC SLINGBY - 2 hlasy
7. ICHIGO x GRIMMJOW - 1 hlas
7. ERIC SLINGBY x RONALD KNOX - 1 hlas
8. místo není protože máme 2 nastejno ;)

Takže děkuji všem co hlasovali a pomohli tohle všechno zjist. Arigato ^^
PS: Pod článkem se nachází Anketa. Máš jiný názor ? Tak ho vyjádři!

Devil Survivor 2 the Animation

31. května 2013 v 20:35 | Eru-chan |  Diskuze
Devil Survivor 2 the Animation
Příběh mi příjde docela zajímavý až na strašné napínání na konci, sece už vyšlo 9 dílů, ale zmiňuji se o něm až teď. Příběh je očas trochu zamotaný, ale není to nejhorší. Prakticky tohle anime je o Démonech, která lidi příjmuly, aby nemusely umřít. První 3 díly mi přišli fakt super, ale dál mi to nějak moc nesedí, mám radší, když je v každém díle anime aspoň nějaká akce a napětí.
Moje Hodnocení: 3/5*

Ahoj ^^

31. května 2013 v 20:02 | Eru-chan
Ooooopravdu se omlouvám, za neaktivitu už delší dobu, bohužel mám moc práce a nefunguje mi pc :/ ^^ Ale občas můžu být připojená u tety :)takže opravdu Gomene

Můj další blog ! x)

2. března 2013 v 0:42 | Eru
Ahoj nom zase jsem neaktivní :/ bohužel je škola přednější a já stím nic neudělám :)
No a jinak mě teď strašně začala bavit výroba layoutů, původně jsem plánovala nastavit ten s Cielem ale vyrobyla jsem tenhle kámošce a ona řekla že se jí nelíbí, tak sem si ho dala já xD
No z5 k tématu xD založila sem is další blog xD který se bude týkat jen grafiky a pár mých keců xD
Tak se někdy za mnou příjďte podívat i sem XD
Takže zatím ^^

Layout :PP

18. ledna 2013 v 22:38 | Eru
Nooo zase bych ráda změnila lay, ale netuším jestli se bude líbít ;DD
Mě osobně se líbí :DD
No lay najdete tu
Takže prosím o názor :PPP
Je docela jednoduchý, ale takhle se mi líbí ;))

Láska + 1001 problémů-kapitola 3

26. prosince 2012 v 20:56 | Eru |  povídky- kapitolovky
Misaki

Jedno oko, druhý oko a jsem vzhůru. Zamžourám do ztemnělého pokoje a kouknu se na budík, který sídlí na noční stolku. Překvapí mě, že je teprve 5.30 ráno. Proto se převalím na bok a praštím do polštáře vedle mě. Ozve se chrápání. Nahnu hlavu na stranu a podívám se vzhůru. Nade mnou se rozvaluje Ryuu a obvázaný bok vypadá lépe než včera. V tom okamžiku se mi vše přehraje znova v hlavě. Jako by uvnitř mě něco z cvaklo a mě se všechno vyplo. Začnu přemýšlet, jak se to mohlo stát. Je pravda, že mě naši často byly, ale nikdy ne do smrtícího stádia. Rychle setřu slzy a zavrtám se zpět do náruče Ryuua. V TÉ ZNOVA POKLIDNĚ USNU.

Ryuu

Polo probuzený se otočím na bok. Zakňučím. Ani nevím, co se včera stalo. Pamatuju si jen, že mi bylo strašně špatně po tom, co přijel strejda, asi jsem omdlel. Ale zdál se mi krásný sen, kde mi Misaki řekl, že mě miluje. Misaki se pohl a zavadil rukou o zraněný bok. Vyjekl jsem bolestí. Misaki sebou škubl a začal se omlouvat. "Nic se nestalo" usmál jsem se. "To vidím, musí tě to bolet a já ti do toho bouchám" řekl tak potichu, jak to jen šlo. "Vážně už je to v pořádku a nic mě nebolí." přitom o bok zavadím a zase zakňučím. "Aha tak teď jsi mě přesvědčil" řekl trpce. Jejda dyť se nic nestalo. Dám mu pusu, malinko zrudne a hned se mě optá, co bych si dal na snídani. "Třeba vajíčka" usměju se. Misaki vyletí z postele a žene se do kuchyně. Po pár minutách uslyším křik a padání hrnců. Vyhrabu se z postele, tak rychle jak jen mi to můj bok povoluje. "Misaki stalo se ti něco?" zeptám se s panikou v hlase. Misaki odpoví, že je nemehlo a že mu spadli hrnce a tak se lekl. Spadl mi kámen ze srdce. "Co škola?". "Tvůj strýc nás omluvil, aspoň na dva týdny do předu, prý abys to nezatěžoval" usměje se. "Aha takže menší prázdniny?" zeptám se. "Jop" odvětí.

Misaki
"Vajíčka", odpoví Ryuu. Hned vyskočím z postele a vběhnu do kuchyně. Otevřu skříňku a hned na mě vypadnou hrnce. Vyjeknu a zachvilku už slyším, jak nějaký slon běží po schodech. Hlavně, že mu říkám, aby to nenamáhal. Povzdechnu si a vrátím všechny hrnce na své místo. Vyndám menší kastrůlek a hodím na něj vajíčka a otočím se na Ryuua, který si zatím posadil za stůl. Sednu si k němu a natáhnu se pro raní polibek. Rychle vstanu, vyndám talíře a hodím na ně vajíčka. Vezmu je ke stolu a postavím před Ryuua. Mlsně se olízne a pustí se do jídla. "Mgs ta fik dibry", řekne s plnou pusou. Jestli jsem si to přetlumočil dobře bylo to 'Máš to fakt dobrý', začnu se smát. Ryuu na mě nechápavě koukne a dá mi pusu na nos. Lehce zčervenám a radši se věnuji své snídani. Hned co Ryuu dojí vyskočím a seberu mu talíř přímo před nosem. Trochu se mi přitom zatmělo před očima, ale určitě to nic nebylo.

Ryuu¨

Na snídani jsem si pochutnal. Misaki mi sebral talíř, jen co jsem dojedl poslední sousto. Trošku se zakymácel, ale nic víc se nestalo. Posílá mě, ať si du lehnout. Nešel jsem, kdyby se mu něco stalo, neodpustil bych si to. Chvíli si povídáme, mezi tím si vyměníme několik polibků. Misaki navrhne, že bysme si mohli pustit nějaký film. Vybere komedii se jménem Kamarád taky rád. Nad názvem se zasměju, protože doslova cituju, co mi říkal kamarád "Kamarád taky rád, kamarádku na lehátku" když sem to slyšel poprvé, byl jsem z toho u vytržení. V půlce filmu se mi začali klížit oči, nevydržel jsem a usnul.

Misaki

Hned co Ryuu usnul, byla má chvíle. Opatrně a potichu jsem se vymánil z jeho náruče a rychle odběhl do pokoje si pro bundu a čepici. Hodil jsem to na sebe obul si tenisky a potichounku za sebou zavřel venkovní dveře. Podíval jsem se na recept od prášků, které mi včera Ryuuovo strýček dal a vydám se do lékárny. Pomalu jdu, když se mi najednou podlomí nohy a já spadnu přímo hlavou na zem. Pokusím se vstát a nakonec po pěti minutách se mi to podaří. Opatrně se postavím na roztřesené nohy a pokračuju v cestě. Hned jak vejdu do lékárny se mi znova podlomí kolena a tentokrát ani nespadnu při vědomí. Nevím, co se stalo, ale probudilo mě otravné pípání přístrojů. Námahou rozlepím oči a zaostřím na postavu sedící na židli. Ryuu!

Ryuu

Sedím v nemocnici. Jak jsem jen doprdele mohl usnout, tohle by se nestalo. Slzy samovolně stékají, už ani nemám sílu je zadržovat. Misaki sebou zavrtí. Zvednu hlavu a setkám se s jeho očima. Smutně se na něj usměju. "Ryuu co se děje?" zeptá se po chvíli. "Klid miláčku, si v nemocnici, spadl jsi na ulici a zlomil sis ruce. Nikdo neví, jak se to stalo, ale prý si na cestě spadl a jelo nějaké auto a ruce ti přejelo. Operace trvala něco málo přes den. A to se neví, jestli na ty ruce náhodou neochrneš". Jak tíha slov dopadá, tak se slzy zase spouští. Zvednu se a dám mu pusu. Vrátí mi ji.
Misaki

Ochrneš. To slovo mi zní pořád v hlavě. Začnu si s Ryuuem povídat o něčem jiném abych nemusel myslet pořád na to slovo, ale vůbec se to nedaří. Po půl hodině přijde do pokoje doktor s vozíčkem " Tak pane Itsuki pojedeme na menší cvičení", usměje se a pomůže mi na vozík. Ryuua požádám aby zůstal v pokoji nechci aby měl zase starosti. Doktor mě doveze do ordinace a posadí mě na lehátko. "Dobře Misaki sundáme ti sádru a zkusíme trochu zacvičit se svaly", usměje se na mě doktor a začne mi sundávat sádru. Po deseti minutách sundávání mi ruce dopadnou k tělu a já si znova sednu na lehátko. "Tak teď zakruť prsty na levé ruce", řekne doktor a já trochu pohnu prsty na ruce, "Zajímavé! Dobře teď to samé na pravé" zamumlá a já udělám to samé na pravé ruce. Chvíli takhle procvičujeme prsty. Pak přejdeme na ruce a já jsem pak po dvou hodinách propuštěn domů. Rychle dojdu do pokoje, kde už netrpělivě čeká Ryuu. Usměju se na něj a věnuji mu dlouhý hodně dlouhý a vášnivý polibek. " Jdeme domů", řeknu a posadím se Ryuuovi na klín.
Ryuu

Jdeme domů! řekne Misaki. Jsem rád, prakticky jsem tady byl nastěhovaný. Do školy sem nechodil jen jsem tady seděl, něco málo snědl a pak už několikrát jsem byl na vývrat. Ležel tu něco přes měsíc. "Dobře jdeme domů" usměju se. Misaki ze mně sleze a jde vedle mě. Asi si musel všimnou, že nevypadám zrovna fit. No má pravdu, z mých sedmdesáti kilogramů jsem klesnul na něco pod šedesát. Divím se, že se ještě udržím. Zavolám strejdovi, který pro nás přijede. Zhruba za čtvrt hodinky nastoupíme do auta a vezeme se domů. Misakiho obejmu kolem pasu, bojím se, že mi opět zmizí. Přitulí se ke mě a dá mi pusu, kterou mu s radostí opětuju.

Misaki

Když nás Ryuův strýček odveze domů. Hned co vystoupíme si mě Ryuu přitáhne do náruče a vejde se mnou do domu. Hned se mnou zamíří do pokoje, kde mě stáhne do postele a přikryje. Zavrtám se mu do náruče a po pár minutách oba klidně oddechujeme. Vzbudím se něco po půl třetí ráno. Opatrně se vymaním z Ryuuova pevného sevření a odběhnu si na záchod do přízemí. Ze shora uslyším rychlé dupání toho mého milovaného sloníka a vyjdu po schodech zpátky do pokoje. Rychle vklouznu do pokoje a dělám, že spím. Po chvíli tam přiletí Ryuu docela bledý a kouká na mě jako na zjevení. "Misaki kde si byl?!", zeptám se mě starostlivým hlasem. Jen se na něj usměju a stáhnu ho k sobě do postele.

Ryuu

V noci sebou škubnu a vedle mě je prázdné místo. Vyletím z postele, jak blesk a vydám se ho hledat. Možná už jsem trochu paranoidní, ale s tím už nic nenadělám, potom co se stalo.Nemůžu ho najít a tak se vrací zpátky. Leží a dělá, že spí. Optám se ho kde byl, ale odpovědí mi je jen úsměv a stáhne si mě k sobě. Objímám ho a on mě. Dám mu pusu, no vlastně ne jen jednu. Hladím ho všude možně. Mám o něho strašný strach. Když přestaneme Misaki se mi stočí v náruči a usne. Chvíli ho pozoruju, něž i já se odeberu do říše snů.

Misaki

Po tom co mě Ryuu přestane hladit se mu stočím do náruče a usnu. Ráno se vzbudím a přepadne mě samota. Vylezu z postele a vydám se na průzkum, kde by mohl být Ryuu. Samozřejmě ho najdu ve vaně. Vysvleču se z pyžama a vlezu si k němu. Přitiskne mě k sobě a hluboce mě políbí. Oplatím mu polibek a nechám ho aby mi ústy začal prozkoumávat krk. Vzdychnu, když mě hryzne do ucha a následně na to místečko dá motýlí polibek. Obmotám mu ruce kolem krku a užívám si jeho péči. Sjede polibky, až na hruď kde se zastaví a tázavě se na mě podívá. "Misaki jestli chceš, můžu ještě přestat", podívá se na mě něžně. "Ne. Nepřestávej prosím. Pomiluj mě Ryuu," podívám se na něj stejným pohledem a políbím ho na krk.

No a další problém :D takhle to vypadá když se s Abby do něčeho pustím :D Navrhovala jsem jí, že bysme spíš měly psát krváky :D No možná k tomu dojdeme :D
A další kapitolku asi vidím na 18+ :P

Kam dál